Vápník - funkce, význam, rovnováha

„Veškerá buněčná smrt je charakterizována zvýšením intracelulárního vápníku...“ „Zvýšení cytoplazmatického volného vápníku lze proto nazvat „poslední společnou cestou“ buněčných onemocnění a buněčné smrti. Stárnutí jako pozadí onemocnění je rovněž charakterizováno zvýšením intracelulárního vápníku. Mezi nemoci běžně spojené se stárnutím patří hypertenze, arterioskleróza, diabetes mellitus a demence. “ -Fujita, 1991

„Stačí jen malá změna v teorii podstaty živého organismu, která uzná význam interakcí metabolitů a strukturálních látek řízených energetickým metabolismem, a lze dosáhnout skutečného pokroku v chápání nemocí a zdraví. Nejdůležitějším vápníkovým paradoxem je, že lékařské časopisy (např. International J. of Cardiology, prosinec 2002) stále propagují myšlenku, že konzumace příliš velkého množství vápníku způsobuje kornatění tepen a další kalcifikační onemocnění. „

„Dieta, která poskytuje dostatek vápníku k omezení činnosti příštítných tělísek, má nízký obsah fosfátů a polynenasycených tuků a jejímž hlavním sacharidem je spíše cukr než škrob, případně doplněná niacinamidem a aspirinem, by měla pomoci zabránit některým degenerativním procesům spojeným s vysokým obsahem fosfátů. Únava, srdeční selhání, poruchy koordinace pohybů, hypogonadismus, neplodnost, kalcifikace cév, emfyzém, rakovina, osteoporóza a atrofie kůže, kosterního svalstva, střev, brzlíku a sleziny. Potraviny s přirozeně nejvyšším obsahem fosfátů ve srovnání s vápníkem jsou obiloviny, luštěniny, maso a ryby. Mnoho hotových potravin obsahuje přidaný fosfát. Potraviny s bezpečnějším a jistějším poměrem mezi vápníkem a fosfáty jsou listy, jako je zelí, tuřín a řepa, a mnoho druhů ovoce, mléko a sýry a káva.

Estrogen může způsobit pozitivní bilanci vápníku, tedy zadržování většího množství vápníku, než se vylučuje, a zastánci estrogenu tvrdí, že to svědčí o jeho ukládání do kostí, ale endokrinní fyziologové prokázali, že estrogen způsobuje zadržování vápníku z měkkých tkání. Existuje mnoho důvodů, proč si nepřejeme, aby se vápník hromadil v měkkých tkáních; při stárnutí a stresu k tomu běžně dochází. „

„Vápník, který je uvolňován do cytoplazmy excitotoxiny, spouští uvolňování mastných kyselin, aktivaci nervů a svalů a uvolňování různých přenašečů v kaskádě excitačních procesů, ale zároveň, má tendenci narušovat mitochondriální metabolismus a postupně má tendenci se hromadit v mitochondriích, což vede k jejich odumírání kalcifikací, která je rovněž podporována antirespiračními účinky nenasycených mastných kyselin a peroxidací lipidů, kterou podporují. „

„Je důležité si uvědomit, že usazování vápníku v měkkých tkáních se zhoršuje, pokud je strava chudá na vápník.“

„Je kontraproduktivní jíst stravu s nedostatkem vápníku, protože to vede k nárůstu intracelulárního vápníku na úkor vápníku z kostí.“

„Vápník je ze všech regulačních molekul nejlépe prozkoumaný, a tak není divu, že existuje více než jeden vápníkový paradox. Existují však způsoby pohledu na organismus se zaměřením na energetický metabolismus, které nezahrnují ad hoc teorii vápníkových pump a usnadňují udržet věci v souvislostech.

Hořčík a draslík jsou převážně intracelulární ionty, sodík a vápník jsou převážně extracelulární ionty. Když jsou buňky rozrušené, stresované nebo deaerované, ztrácejí hořčík a draslík a přijímají sodík a vápník. Mitochondrie mohou během stresu vázat určité množství vápníku, ale jeho nahromadění může dosáhnout bodu, kdy mitochondrie inaktivuje, což buňky nutí zvýšit neefektivní produkci glykolytické energie a produkovat nadbytek kyseliny mléčné. Abnormální kalcifikace začíná v mitochondriích.

Když jsou buňky ve stresu nebo umírají, přijímají vápník, který má tendenci buňky vzrušovat a zároveň brzdí jejich produkci energie, čímž jejich stres ještě zesiluje. Křeč nebo záchvat je příkladem nekontrolovaného buňkového vzruchu. Dlouhodobá excitace a stres přispívají k zánětu a fibróze tkání.

Hrubá kalcifikace obvykle následuje po fibróze, ke které dochází při zánětu.

Tepny, ledviny a další orgány se během stárnutí odvápňují. Ve věku 90 let je množství vápníku v elastické vrstvě tepny asi 35krát vyšší než ve věku 20 let. Téměř každý typ tkáně, včetně mozku, je náchylný k zánětlivému procesu, který vede přes fibrózu ke kalcifikaci. Výjimkou je kostra, která ztrácí vápník tím, jak měkké tkáně absorbují vápník.

Tato pozorování vedou k některým zjednodušujícím představám o povaze stárnutí a nemocí.

Někteří lidé, kteří vědí o vlivu vápníku na stárnutí, stres a degeneraci, doporučují stravu s nízkým obsahem vápníku, ale vzhledem k tomu, že všichni máme kostru, omezení vápníku ve stravě nemůže naše buňky ochránit a ve skutečnosti spíše posiluje proces kalcifikace měkkých tkání. Statistiky z několika zemí jasně ukazují, že úmrtnost (zejména na arteriosklerotické onemocnění srdce, ale i na některé další nemoci včetně rakoviny) je nižší než průměr v oblastech, které mají tvrdou vodu, jež často obsahuje velmi vysoké množství buď vápníku, nebo hořčíku.

Mnoho studií prokázalo, že vápník (nebo vitamin D, který zvyšuje vstřebávání vápníku) ve stravě může mít velmi významné protizánětlivé účinky. „