Biologicky dostupná měď a estrogenní dominance

Co skutečně stojí za dominancí estrogenu?

Část 1

Ve většině případů se jedná o nepřímý důsledek něčeho většího. Než se nadějete, ocitnete se v moři příměsí a přijdete o obrovskou příležitost vypátrat skutečnou příčinu.

Dnes budeme hovořit o minerálech a jejich významu pro hormonální rovnováhu. Dr. Hans Celier ukazuje, že stres je stav způsobený změnami v našem životním prostředí, které vedou k autonomním reakcím a z dlouhodobého hlediska k hormonálním změnám.

Otázkou tedy je, zda se máme zaměřit na nápravu hormonů, nebo spíše na nápravu prostředí. Prostředí, které nás obklopuje, je vším a k dosažení trvalého uzdravení je třeba provést odpovídající změny.

Jako lidé jsme uzpůsobeni k tomu, abychom se přizpůsobovali okolnímu stresu. Když se stane něco stresujícího, reagujeme na to a následně se zotavujeme (vracíme se do stavu homeostázy/rovnováhy). Bohužel v dnešní době tomu tak úplně není. Jsme svědky obrovského množství zdravotních problémů, nových i starých poruch šířících se zběsile i mezi mladými lidmi.

Chronický stres a neschopnost přizpůsobit se způsobují v buňkách záněty, nikoliv produkci energie, a vytvářejí tak prostředí pro vznik onemocnění - proto je třeba se zaměřit na životní prostředí, na které je třeba soustředit pozornost.

Pokud nebudeme věnovat pozornost prostředí, dojde k funkčním změnám. Nebudeme mít schopnost nebo zdroje produkovat antioxidanty bohaté na měď( ceruloplazmin, cytochrom oxidázu, SOD atd.).

Nebudeme schopni produkovat nebo přeměňovat hormony štítné žlázy, které pomáhají při produkci energie v buňkách. Nebudeme schopni recyklovat cholesterol. Ztratíme také schopnost recyklovat železo.

To vše má význam pro regulaci nadledvinek a štítné žlázy i nervového systému.

V důsledku toho ztrácíme minerály, dochází ke snížené produkci energie, odumírání buněk, zánětům a kalcifikaci = nízká hladina kyslíku v buňkách (hypoxie), což způsobuje hypoxii celého těla.

Část 2

Dnes se budeme hlouběji zabývat hypoxií, což je stav, kdy je tělesné prostředí dusivé kvůli nedostatku kyslíku na buněčné úrovni.

Hypoxie zvyšuje oxidační stres a ROS a snižuje biologicky dostupnou měď (což se projevuje zvýšeným obsahem mědi v laboratorních testech), což následně vede k přetížení tkání různých orgánů, jako jsou játra a trávicí trakt, železem.

Tato kompenzace nejen způsobuje, ale také udržuje toto prostředí a přijímat doplňky k jeho nápravě by bylo jako snažit se hasit lesní požár hasicím přístrojem.

Shrnuto: hypos = snížená biologicky dostupná měď.

Nemůžeme používat měď, nemůžeme vyrábět energii, nemůžeme recyklovat železo a naše buňky se dusí k smrti.

Jednoduchým příkladem je vztah mezi zinkem a mědí, jak je patrný v HTMA.

Zinek u žen koreluje s progesteronem a u mužů s testosteronem. Měď u obou pohlaví koreluje s estrogenem. Kdykoli v TČM zaznamenáte zvýšení hladiny mědi nebo zinku, tělo ztrácí schopnost recyklovat železo. To je v krvi nižší, protože je zvýšené v tkáních, a to se rovná hypoxii.

Pokud se podíváme na poměry, nízká je spojena se zvýšenou hladinou mědi - toxicitou mědi, což vlastně znamená nízkou biologicky dostupnou měď a odpovídá estrogenní dominanci.

Pokud je poměr zvýšený, obvykle to znamená, že je zinku nadbytek, což je spojeno se zvýšeným obsahem železa, což se rovná latentní toxicitě mědi (snížená biologicky dostupná měď).

Nenechme se zmást laboratorními testy, ale mějme na paměti základní informace:

Stres na buněčné úrovni je spojen se sníženou biologicky dostupnou mědí a neschopností recyklovat železo, což se rovná hypoxii. Pokaždé, když ztratíme/nemáme dostatek mědi, ztrácíme schopnost metylace. Estrogen prochází fází 1 a poté fází 2 (metylace) v játrech. Pro metylaci je zapotřebí měď. Když není k dispozici biologicky dostupná měď, železo, zvyšuje se zánět a snižuje se detoxikace estrogenu.

Závěrem lze říci, že nejlepším přístupem k regulaci estrogenu je zaměřit se na metabolismus mědi, recyklaci železa a produkci energie buňkou a podpořit tak játra v metylaci.